Svět v posledních letech zažívá dramatický nárůst intenzity a četnosti extrémních meteorologických jevů. Ničivé vlny veder, rekordní sucha, lesní požáry a katastrofální záplavy plní titulní strany novin a nutí nás k zamyšlení: Nejsou tyto události, dříve považované za výjimečné, bohužel již novým normálem naší planety? Vědecká data a pozorování jasně naznačují, že ano. Tyto extrémy jsou přímým a rostoucím projevem klimatické změny způsobené lidskou činností, především emisemi skleníkových plynů.
Vzestup globálních teplot a role člověka
Základním hybatelem extrémních výkyvů počasí je globální oteplování. Průměrná teplota vzduchu na Zemi se od předindustriálního období zvýšila přibližně o 1∘C a toto tempo zrychluje. Evropa se podle Evropské satelitní klimatické služby Copernicus otepluje dokonce dvakrát rychleji než je celosvětový průměr.
Vědecký konsensus je jednoznačný: hlavní příčinou je nárůst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zejména oxidu uhličitého, pocházejícího ze spalování fosilních paliv. Skleníkové plyny fungují jako deka, která zachycuje teplo unikající ze Země, což vede k postupnému ohřívání planety a celého klimatického systému.
Vlny veder: Nejen nepříjemnost, ale i hrozba
Jedním z nejviditelnějších a nejničivějších projevů změny klimatu jsou extrémní vlny veder. Staly se častějšími, delšími a intenzivnějšími. Evropská i světová města opakovaně lámou historické teplotní rekordy.
Příčiny a mechanismy:
- Vyšší průměrné teploty: Každá vlna veder začíná z vyšší základní teploty, což usnadňuje dosažení extrémních hodnot.
- Změny v atmosférické cirkulaci: Oteplování Arktidy a s ním související oslabování proudění, jako je jet stream, může vést k tomu, že se atmosférické tlakové útvary (např. anticyklóny) stanou stacionárními. Ty pak dlouhodobě blokují horký vzduch nad jednou oblastí.
- Sucho a zpětná vazba: Suchá půda se zahřívá mnohem rychleji než vlhká, protože se veškerá energie ze Slunce spotřebuje na ohřívání vzduchu místo na odpařování vody (latentní teplo). Suché podmínky tak vedou k dalšímu zesílení veder.
Dopady:
- Zdravotní rizika: Zvýšená úmrtnost, zejména u seniorů a kojenců, kolapsy infrastruktury.
- Zemědělství: Ničení úrody, pokles výnosů, úhyn hospodářských zvířat.
- Lesní požáry: Horko a sucho vytváří ideální podmínky pro vznik a rychlé šíření ničivých lesních požárů, které v posledních letech pustoší jižní Evropu, Severní Ameriku i Austrálii.
Záplavy, bleskové povodně a extrémní srážky
Zatímco na jedné straně panuje sucho a horko, na druhé straně světa, a často i na stejném území v krátkém časovém sledu, dochází ke katastrofálním záplavám.
Příčiny a mechanismy:
- Fyzika oteplování: Teplejší vzduch dokáže zadržet více vodní páry (přibližně o 7 % více na každý 1∘C oteplení – tzv. Clausius-Clapeyronův vztah). Více vlhkosti v atmosféře znamená, že při vzniku srážek prší intenzivněji.
- Bleskové povodně: Místo rovnoměrného deště po delší dobu se objevují intenzivní přívalové srážky, které půda nedokáže vsáknout, a které rychle stékají, což vede k nečekaným a ničivým bleskovým povodním (tzv. „flash floods“).
- Nasycená půda: Dlouhodobě vlhké periody nebo tání sněhu mohou půdu saturovat, takže jakékoliv další srážky způsobí rychlý odtok a povodeň.
Dopady:
- Materiální škody: Zničená kritická infrastruktura, domy, komunikace a hospodářská zvířata.
- Ohrožení života: Přímé ohrožení lidských životů.
- Eroze a znečištění vod: Intenzivní srážky smývají půdu a znečišťující látky do vodních toků, což zhoršuje kvalitu vody.
Český kontext: Od sucha k bleskovým povodním
Česká republika není těmto trendům ušetřena. Dlouhodobě se potýká s prodlouženými obdobími sucha (zejména od roku 2014), vedoucími k poklesu hladin podzemních vod a vysychání půdy. Zároveň ale dochází k častějšímu a intenzivnějšímu výskytu přívalových srážek a bleskových povodní. Zkracuje se délka zimního období a riziko škod z jarních mrazů paradoxně roste – dřívější nástup vegetačního období je pak náchylnější na pozdní mrazy.
Řešení a cesta k odolnosti
Pokud se extrémy stávají normálem, je nutné přijmout komplexní přístup, který zahrnuje mitigaci (snižování emisí) a adaptaci (přizpůsobení se nevyhnutelným dopadům).
Mitigace (Zmírňování):
- Dekarbonizace energetiky: Rychlý přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům (vítr, slunce, geotermální energie).
- Uhlíková neutralita: Závazky států a firem k dosažení čisté nulové bilance emisí.
- Udržitelné zemědělství a doprava: Snížení emisí v těchto sektorech.
Adaptace (Přizpůsobení):
- Vodní hospodářství: Budování a obnova retenčních schopností krajiny, obnova mokřadů, revitalizace řek, efektivní hospodaření s dešťovou vodou ve městech (zelené střechy, propustné povrchy).
- Urbanismus: Tvorba zelených a modrých infrastruktur ve městech (parky, aleje, vodní plochy), které pomáhají ochlazovat prostředí (boj proti efektu „tepelného ostrova“) a zadržovat vodu.
- Ochrana obyvatelstva: Zlepšení systémů včasného varování a civilní ochrany proti povodním a vlnám veder, včetně informování veřejnosti o rizicích.
- Zemědělství a lesnictví: Pěstování suchu odolných plodin, podpora biodiverzity, přechod na smíšené a odolné lesy.
Odpověď na otázku, zda jsou aktuální vlny veder a záplavy novým normálem, je s vysokou pravděpodobností kladná. Vědecká data jasně ukazují na rostoucí četnost a intenzitu těchto jevů v důsledku klimatické změny. Extrémní výkyvy počasí již nejsou jen občasné anomálie, ale stávají se charakteristickým rysem našeho nového klimatu.
Tento nový normál klade obrovské nároky na společnost – od jednotlivců přes samosprávu až po mezinárodní politiku. Změna přístupu, kombinující agresivní snižování emisí s chytrou a robustní adaptací, je nezbytná. Jsme na křižovatce: buď se naučíme s novým klimatem žít a minimalizovat jeho dopady, nebo budeme i nadále čelit stále ničivějším a nákladnějším katastrofám. Akce je potřeba hned, protože budoucí extrémy se již tvoří v našem současném emisním chování.
